S rodiči jsme hodně cestovali vlakem po českých hradech a nocovali v přírodě. Dívčí indiánský oddíl a vandry s kamarády ve mě zanechaly hlubokou stopu – přátelství, příroda, tvoření, zpěv, hravost, samostatnost a odvaha. Širáky, ohně, divoká voda… velká přátelství, co trvají. Vím, že vše je možné zvládnout, projít. Jsem silně spojena se Zemí, ve velké důvěře v život – jeho cesty i formy.

Mí dva synové odrostli v lesní školce v Kutné Hoře. I já jsem byla zvána a toužila jsem průvodcovat, ale chtěla jsem klukům nechat prostor bez maminky, tak jsem zvolila jinou cestu… Nakonec jsem se s nimi protkala coby učitelka a asistentka v alternativní škole, a šlo to :-).

Jsem speciální pedagog a hodně času jsem trávila na táborech s dětmi s kombinovanými vadami, pracovala jsem ve speciální škole. Vystudovala jsem také obor sociální pedagogika. Tenkrát jsem si zahrávala s myšlenkou zaměřit se na předškolní děti, ale nakonec šla cesta jinam. Dnes se věnuji masážím a terapeutické práci s lidmi, vyrábím kapsabelky (kabelky kolem pasu), šiju obaly na hudební nástroje, lněné košile, sukně, šaty…

Je pro mě důležité být součástí tlupy. Ta pramínkovská je srdečná a přátelská. Má své kouzlo, prostor respektu a hravosti pro všechny malé i velké. A tak jsem ráda, že se konečně zažívám možnost být průvodcem v lesní školce!